Čí život vlastně žijeme?

Jsme chyceni v pasti medií? Příběhy herců z televizních obrazovek známe lépe než lidí, které máme denně vedle sebe. Které potkáváme před domem, v práci… kdekoliv. Prožíváme jejich „radosti a starosti“ a na ty naše vlastní nemáme odvahu. Co na tom, že scény jakoby napsal život sám, když nám mezi prsty utíká ten vlastní.

Proč raději sledovat v pohodlí gauče uměle vytvořené situace? Nechceme vidět to, co se děje v našem vlastním životě? Chceme žít role herců a hrát, podle scénáře někoho jiného? Představovat si, jaké by to bylo kdyby… Vyprávět příběhy vymyšlených postav a řešit jejich problémy. Za ty naše neseme odpovědnost my sami. Je snazší ukazovat na ostatní, než se zabývat sebou. Raději sledujeme ty druhé, vymyšlené, hrané.

Pišme si své příběhy sami. A ještě lépe – žijme a prožívejme je. Sedněme si s rodinou ke společné večeři. Pojďme s přáteli na drink. Projděme se kolem řeky v napadaném listí a užívejme si hřejivé sluneční paprsky na vlastní kůži. Je to o tolik lepší než pasivně sledovat. Prožívejme to tady a teď.